Rozhodnuto. Británie zvolila totální rozchod s Evropskou unií

18. 1. 2017

Britská premiérka Theresa Mayová ve svém úterním projevu k brexitu oznámila odchod z jednotného trhu i celní unie. Už předem z něj uniklo, že Velká Británie nechce zůstat napůl v EU. Vyjednanou dohodu bude schvalovat parlament. Bez těchto dvou kroků by se nepodařilo podle Mayové odejít plně z EU. Chce nové obchodní dohody nejen s EU, ale i se zeměmi mimo Evropu. Podle ní je na čase, aby byla Británie globální. „Spojené království odchází z EU a mým úkolem je vyjednat dobrou dohodu,“ prohlásila.

„Dokud jsme v celní unii, nemůžeme vyjednat jiné (celní) dohody,“ uvedla s tím, že Británie chce obchodovat nejen s EU, ale s celým světem. I s Čínou a USA, které označila za nejbližšího partnera. Uvedla, že od vstupu do EU nerostl britský obchod. Ohledně EU by si přála dosáhnout bezcelního styku, avšak mimo nynější celní unii.

Chceme kontrolu imigrace

K odchodu z jednotného trhu uvedla, že přítomnost na něm je podmíněna i svobodou pohybu zboží, finančních toků, služeb i pracovních sil. Obyvatelé Spojeného království ale podle ní chtěli kontrolu nad přistěhovalectvím.

„Vzkaz voličů je jasný – brexit znamená mít pod kontrolou počet lidí, kteří přicházejí z EU. Chceme, aby všichni mohli studovat a pracovat v Británii, ale musí to být dobře naplánované, aby náš imigrační systém mohl fungovat. Chceme mít kontrolu nad tím, kolik lidí z EU přichází do Spojeného království. Když je ten počet příliš vysoký, zatěžuje to náš systém. V posledních deseti letech imigroval do Británie rekordní počet osob, zatěžují infrastrukturu, školství, škodí mzdám,“ řekla premiérka.

Pokud by Británie zůstala na jednotném trhu, znamenalo by to podle ní, že by země dál „musela spadat pod evropský soud, což by znamenalo, že jsme vlastně nevystoupili z EU. Proto jsme vždy zdůrazňovali, že vystoupit z EU znamená vystoupit z jednotného trhu, nechceme členství na jednotném trhu, chceme co největší přístup na jednotný trh.“ Podle ní je důležité, že se moc vrátí z Bruselu do Westminsteru. „Pokud nemáme pod kontrolou zákony, tak jsme z EU nevystoupili,“ zdůraznila. „Když nebudeme členem, nebudeme muset přispívat velkými částkami do společné pokladny,“ prohlásila Mayová.

Slíbila ale garantovat vzájemnou ochranu obyvatel EU, kteří už žijí ve Spojeném království: „Chceme práva pro občany EU žijící v Británii a občany Británie žijící v EU, chceme, aby jejich práva byla dodržována. Pro nás je to priorita.” Aby vše probíhalo hladce jak s EU, tak v Británii, slíbila, že Spojené království integruje evropské právo do britského, aby pro všechny platila stejná pravidla. Týká se to i implementace evropských zákonů o ochraně zaměstnanců, což byl ústupek labouristům.

Uvedla také, že vyjednanou dohodu bude schvalovat parlament, ale předpokládá, že ji nezablokuje. Na jednáních se budou podílet i Wales, Skotsko a Severní Irsko. Slíbila také řešit otázku hranic s Irskem: „Tyto dvě země mají mezi sebou pouta. Proto tady potřebujeme praktické řešení, aby se dalo mezi těmito zeměmi cestovat, ale zároveň se ochránila integrita Velké Británie.”

V projevu zdůrazňovala odlišnosti mezi EU a Velkou Británií, která nemá psanou ústavu ani tradici koaličních vlád a jejíž zájmy vždy přesahovaly hranice kontinentu. „Odcházíme z EU, ne z Evropy, chceme nové, rovnější partnerství s přáteli a spojenci v EU i v celém světě,“ uvedla. Přiznala ale, že budou nutné kompromisy.

V Británii se politici po referendu o brexitu shodovali, že jeho výsledky je třeba respektovat. Rozhořela se však debata o tom, jak přesně má vypadat. Podle britské BBC existuje minimálně pět základních modelů uspořádání. Z projevu Mayové ale už předem uniklo, že nechce žádný z dosavadních modelů, ale zcela nový. Někteří její ministři hovořili o možnosti platit za alespoň částečný přístup ke společnému trhu.  Nyní se však zdá, že tato možnost padla.

Norský model

Člen Evropského hospodářského prostoru (EHP), s plným přístupem na společný trh, má povinnost odvádět finanční příspěvky do evropského rozpočtu a přijímat většinu evropské legislativy, plně se na něj vztahuje volný pohyb osob v rámci Schengenského prostoru. Norsko je členem Evropského sdružení volného obchodu (EFTA).

Švýcarský model

Je členem EFTA, není však součástí EHP a do roku 2008 nebylo ani v  Schengenském prostoru. Přístup na evropský trh má ošetřen pomocí série bilaterálních smluv, které se vztahují na většinu odvětví obchodu, ale ne na všechna. I Švýcarsko odvádí příspěvky do evropského rozpočtu, avšak menší než Norsko. Navíc nemá všeobecnou povinnost přijímat evropskou legislativu, musí však implementovat část evropských regulací týkajících se volného obchodu.

Turecký model

Celní unie s EU umožňuje export do EU nezatížený cly a kvótami. Má povinnost uvalovat cla na zboží ze zemí mimo EU v souladu s obchodní politikou Unie.

Kanadský model

Dohoda Ceta, která zatím nevstoupila v platnost, odbourává většinu cel s výjimkou části potravin a služeb.

Singapurský/hongkongský model

Obchodní politiku těchto městských států lze popsat jako unilaterální volný obchod, to znamená, že neuvalují clo na žádné zboží z kterékoli země.

V případě tvrdého brexitu panují obavy zejména o postavení britského finančního sektoru. Mezinárodní banky se sídlem v Londýně teď automaticky získávají takzvaná passportingová práva, jež jim umožňují přístup na evropský trh.